Nejásej

sypu se jak přání,

který ráno taháš z polštáře,

vytržený ze snáře,

co s ním vyvažuju stůl

ty průhledem krasohledu

ze života děláš vědu,

světy tříštíš na tři hrany,

hlavy trčí lidem z vany,

ostrov mezi oceány

ze záporů se rodí plus,

a to by stálo za pokus,

jenže my máme jen samé klady,

k tobě čelem, k sobě zády,

rozbušená srdce hlady

trojúhelník dělám z přímky,

nepopírám svoji vinu,

noha o fous mine minu,

vejdeme se do výjimky? (nevejdeme)

tak držím konec provázku,

hlavu sťatou pro lásku,

ač nejsme nikdo Křtitelé,

v nouzi ztratíš přítele

a nebo dva

***

V obědových pauzách vykašlávám verše (taky podle toho vypadají), pozoruju příznaky a čekám, jestli umřu dřív na lásku, zlomený srdce nebo zkouškový. Prosinec se láme v leden a leden láme nás všechny. 

Mějte se hezky,

Šárka