Je sedmadvacátého května, což znamená, že se blíží první letní měsíc a s ním nejspíš i spousta věcí, na které se vůbec netěším. Třeba na konec jara. Pamatuji si, že na gymplu pro mě jaro vždycky znamenalo novou sezónu projektů a akcí, kterých mě bavilo se účastnit, především těch s pěveckým sborem. Loňské jaro se samozřejmě neslo hlavně v duchu maturit, ale překvapivě, když se za tím ohlížím, má to období pro mě docela příjemný nádech. Nejvíc si vybavuji večery na terase se zapadajícím sluncem, šeříky ve váze a maturitními otázkami na stole. Jasně že to s sebou taky neslo spoustu obav a taky třeba ústní část zkoušky CAE byla pro mě zatím asi skoro nejhorším zážitkem z jakéhokoli zkoušení za celý můj život zahrnujíc to maturitní i zimní zkouškové. Nicméně i tak celé loňské jaro zůstává v mých vzpomínkách poměrně radostné.
A letošní jaro. Páni. Mám pocit, že jsem během něj prožila snad celý jeden život. Asi je to jenom tím, že jsem zvyklá na relativně poklidný styl života a ráda si dávám na čas a všechno mi dlouho trvá, ovšem poslední tři měsíce s sebou přinesly tolik nových věcí, zážitků a emocionálních proměn, že to ani nespočítám. Částečně to je díky tomu, že jsem si toho myslím tento semestr nabrala až zbytečně moc do školy. Je to tedy hodně subjektivní dojem, protože jsem si jistá, že spousta lidí by to, co já považuji za zbytečně moc, zvládla levou zadní, nicméně já nestačím žasnout, že jsem většinu těch předmětů dokázala vůbec dovést do relativně zdárného konce. I tak tedy ještě co se týče školy zdaleka nemám vyhráno, to nejdůležitější mě teprve čeká, ale velkou část už mám, doufám, za sebou. No a zbytek všech dobrodružství a pocitů má na svědomí především skautská akce Elixír, kterou jsem pomáhala organizovat v březnu a která mi nabourala život ještě na měsíc po tom, co skončila. Ale celkem hezky. No a zbytek ovlivnilo potom pár dalších svým způsobem kontinuálních novot, které se prostě tak nějak přihodily cestou. Třeba to, že si můj brácha s rodinou pořídili štěňátko nebo že jsme se spolužačkami začaly chodit plavat.
Každopádně, co jsem vlastně původně chtěla říct bylo, že i když ještě nejsem úplně schopná identifikovat atmosféru letošního jara, jedním z nejlepších způsobů, jak se mi ji obvykle daří zachytit, je článek plný fotek. A protože jsem něco takového nedělala už příliš dlouho a vážně mi to chybí, tohle bude přesně jeden takový článek. Tak se připravte, smršť náhodných fotek z mého letošního jara za 3, 2, 1
(Jo a - je jich fakt hodně, tak si radši třeba uvařte čaj. Nebo pusťte hudbu.)
(Jo a - je jich fakt hodně, tak si radši třeba uvařte čaj. Nebo pusťte hudbu.)
Chodba u nás v Brně a milý oleandr naší paní sousedky.
Hrozně pěkné jablko a The Wombats v pozadí.
Fascinuje mě ta oslava narozenin nahoře.
Další úlovek z babiččiny knihovny (respektive mamčiny) a babičky bunda "na zahradu", která podle mě má mnohem větší potenciál.
Spousta fotek ze zmiňovaného Elixíru.
Přísahala bych, že jsem teď ucítila přesně tu vůni mátového čaje, už mi to asi navždycky bude připomínat Elixír a kolínský Skautský Institut, ze kterého je většina těhle fotek.
Utrhni si, co potřebuješ. Většina lidí to moc nepochopila. Jenže ono to vlastně asi ani moc smysl nemá. Ale je to milé, ne?
Tohle je moje oblíbená fotka z Elixíru - čtení básní, na které přišlo tolik lidí, že se k nám nemohli vejít. Boží.
Rozkvetlý strom v našem, tedy spíš "našem" brněnském vnitrobloku.
Noc s Andersenem. Nejsem si jistá, jestli to chci dělat někdy znovu, ale jsem ráda, že jsem si to zkusila. A barvit berušce křídla (a shánět karton v Albertu) bylo vlastně celkem fajn.
"Týni, víš co musíme jednou udělat, než se odsud odstěhujeme? Vylézt z okna a vrátit se dveřmi."
"No a tak jdem hned, ne?"
"Cože? No tak jo."
"No a tak jdem hned, ne?"
"Cože? No tak jo."
Tohle byl prostě blbej den.
Kraví hora v Brně.
Týnka si zamilovala ten plácek nahoře na střeše.
Výlet do pražského Klementina a skládání origami ve Skautském institutu.
Následujících pár fotek je z focení kamarádky a jejího snoubence na svatební web a tak. Myslím, že jsem na tohle celkem mizerný fotograf, ale na druhou stranu mě fotit lidi vážně baví. A dostala jsem za to těstoviny z italského bistra, takže.
Pikniky ve vnitrobloku s Týnkou jsou esencí tohohle jara.
Jane Austen večery a cider. Anna Elliotová je velkým neprávem přehlížené dílo, nicméně účes hlavní hrdinky ve filmovém zpracování z roku 2007 je katastrofální. Týnka mé mínění podporuje.
<3
Food festival na celkem fotogenickém místě v Brně, zajímavé jsou ovšem ty trofeje v okně.
Do rodinného alba pro kočky.
Procházka kdy všechno kvetlo a Fanny se neustále moc hýbala na to, aby se dala pořídit nějaká pořádná fotka. Ale to asi štěňata obvykle dělávají.
Rožce mám moc ráda.
U Alberta. Začátek naprosto absurdního odpoledne a večera. Spontánní společné vaření u kamarádky spolužačky na jejím bytě (ok, vařila Terka no), procházky k bankomatu s Týnkou, večerní povídání na Petrově a zkoumání průchozích pasáží magistrátu.
Ráno.
Večer.
Pozůstatek z Elixíru. Barvami akce byly žlutá a modrá, i když trochu jiná žlutá a jiná modrá, než ve kterých se dají sehnat barevné papíry, když se tři dny předem rozhodnete, že by bylo super mít tam origami jeřáby. Ale bylo to skvělé rozhodnutí.
Svět knihy! Já vím, že to říká každý, ale tahle akce je fakt boží.
Postup na selfí s Iris jsme už napodruhé dovedly k dokonalosti, tak teď už jenom abych se naučila tvářit veseleji.
Prokrastinace na sebe bere mnoho podob. Pro mě letos asi nejvíc touhu vyšívat. Naštěstí ovšem povětšinou nemám co.
Mezinárodní den proti homofobii.
Borůvková s levandulí a přísahám, že jeden z nejlepších božských kopečků, co jsem měla.
Nejčerstvější návrat domů z Brna.
Když Harry potkal Sally a nepořádek.
Warpaint.
Ráno podruhé.
Náhlá touha po sebereflexi, kterou mé jaro letos nejspíš končí.
Těch fotografií bylo nakonec vážně hodně a já moc neumím nastavit přísná kritéria výběru, takže se trochu omlouvám, pokud tohle čtete. Ale je hezké mít to všechno pohromadě a i když jsem nejspíš většinu fotek neopatřila dostatečným vysvětlením, doufám, že to i vám tak nějak obecně poskytlo určitou, lehce dadaistickou představu o mém jaru. Tedy pokud jste o ni stáli.
Neumím moc rozlišovat období podle toho, jak venku skutečně je. Prostě březen, duben, květen je jaro. A červnem pro mě začíná léto. Takže pokud máte léto rádi, tak vás třeba může potěšit, že podle toho porouchaného kalendáře, co mám v hlavě, začíná už za pár dní. Jinak taky doufám, že se máte pěkně a spokojeně a přeji hodně štěstí a je vlastně celkem jedno k čemu, protože štěstí není nikdy dost. Takže hodně štěstí a mějte se krásně.
Šárka
Jaké bylo vaše jaro?
Tohle je jeden z těch článků, ke kterým si musím začít psát komentář během toho, co ho procházím, protože jinak bych rozhodně nebyla schopná napsat vše, co chci napsat. Takže ho mám momentálně otevřený na dvou kartách, aby se mi to dobře psalo. :D
OdpovědětVymazatCertifikát CAE plánuju už roky a pořád ho odkládám. Momentální fixní termín je prosinec '19, protože to se to bude dělat "u nás" na gymplu, a nebudu muset do Prahy. Tak jsem zvědavá, jestli mě to taky tak vystresuje. A už se hrozně těším, až se konečně vrátím do školy. Všudypřítomné zkouškové na stories lidí, které sleduju na instagramu, ve mně probouzí mírnou závist, protože ostatní se někam posouvají a já ani trochu. V říjnu si naberu, co budu moct, a s radostí se nezastavím.
Elixír vypadá jako super akce, nejvíc mě zaujala tvoje blackout poetry, a vlastně tak obecně se mi hrozně líbí, jak je na těch fotkách všude něco od tebe a tak to vypadá, jako by tvoje osoba byla prostoupená celou akcí, a na takovou akci bych chtěla dvakrát tolik! :D Mohla by sis udělat nějaký ŠárkaMatty zábavní park nebo aspoň kavárničku s těmihle super aktivitami. Hrozně se mi líbí ta fotka, kde slečna v šatech leží v kulatém okně s jeřáby.
Ta chvíle s lezením oknem mi velmi připomíná mou nejlepší kamarádku. Je to taky takový typ člověka, co dělá s radostí takovéhle you only live once věci.
Za těstoviny bych fotila klidně i svatbu, ačkoliv by mi to nejspíš přivodilo plno chmurných myšlenek z pohledu na koncentrované štěstí. Niky má moc hezké vlasy, už se nemůžu dočkat, až ty moje taky dorostou do takovéhle délky.
Absolutně miluju tvoje outfity. Kdybych se někdy nějak inspirovala, je to z důvodu obdivu, ne snaha ukrást ti osobitý styl.
Ještě jednou děkuji za společnost na Světě knihy a kdykoliv ráda zrealizuju další setkání, i kdybys chtěla třeba přijet do Liberce, jít tu do zoo a tak. :D A do Brna přijedu taky moc ráda.
Moje jaro bylo jedno z nejdivnějších jar, které jsem kdy zažila, a ještě pořád je. Stalo se toho hrozně moc, a možná je lepší, že už nedělám svoje fotočlánky, protože to už by bylo celkem silné kafe. A kafe já nerada.
Měj se hezky a díky za tenhle článek. <3
Tak s CAE budu držet palce a taky přeji, aby tě to moc nestresovalo, protože to vážně není příjemný. Ale vzhledem k tomu, že to budeš mít na škole, kde to znáš, tak by třeba mohlo být lepší, než můj zážitek. U mě velká část toho nemilého byla způsobená zimou a cizím prostředím. :)
VymazatA tedy nevím, jestli se úplně někam posouvám, ale tak snad ano. Ale myslím, že se nemusíš bát, že by ses sama nikam neposouvala, myslím, že to se děje tak nějak přirozeně i bez nějaké školy. :)
To s tím zábavním parkem a Elixírem mi udělalo hroznou radost a taky mě to trochu rozesmálo. :D Nevím, kolik lidí by do takového parku chtělo. Ale takovéhle drobné aktivity mě hrozně baví vymýšlet a realizovat, takže bych si to rozhodně někdy někde ráda zopakovala, jenom nevím, jestli bude ta možnost. (A o kavárně sníme s holkama už leta, tak třeba jednou doopravdy. :D)
Jo, tomu rozumím, mám to podobně, taky bych za těstoviny fotila nejspíš skoro cokoli. :D A že ano? Taky se mi tahle délka Nikčiných vlasů hrozně líbí, říkám jí to pořád.
Děkuji za outfitový kompliment, to mě děsně těší, protože je to sice povrchní a marnivé, ale vymýšlet, co si vezmu na sebe je jedna z mých oblíbených činností.
Určitě se v létě uvidíme, věřím tomu, moc ráda tě uvidím. :)
Ráda si někdy o tvém podivném jaru třeba poslechnu. A není za co. ^^