Ohlížíš se,
hlavu k nebi zvedáš,
stačí krok a -
medvědici hledáš.
Mraky jsou ti
nebeskými schody,
hvězdný prach zas
piješ místo vody.
Mléčná dráha,
tvůj kosmický parket.
Tančíš valčík
na ocasech raket.
Krátká básnička o třech slokách inspirovaná nocí minulého pátku, kdy jsem se vracela domů poměrně pozdě s pocitem nejzbytečnějšího člověka ve vesmíru a tiché rezignace. Ale nebe bylo neskutečně jasné a mně se podařilo najít velký vůz a poprvé v životě ho i vyfotit. Je to jedna drobná věc, na které vlastně vůbec nezáleží, ale mně to v té chvíli neuvěřitelně zvedlo náladu. Obyčejná chvíle, loudavá noc a hvězdičky.
Mějte se jako já minulý pátek v ten moment,
Šárka
Krásné. Připomíná mi to Písně kosmické. Píšeš přesně s takovou lehkostí, s jakou bych já potřebovala žít. (Snad to dává smysl.)
OdpovědětVymazat<3
Vymazat