Doufám, že to není příliš otravné, že v každém novém článku neúnavně zmiňuji školu, ale obvykle je to právě můj obor, který mě nějak dovede k dalšímu příspěvku a nebo mu dá alespoň v mojí hlavě nějaký rámec. Dneska to byla teze, která říká, že rozvoj digitálních technologií a elektronických médií změnil naše chování. Hodně ve společenském slova smyslu (stačí se podívat na sociální sítě, které vytvářejí interakce a společenské vztahy, které by bez nich ani nebyly možné), ale i jinými způsoby. Jako příklad mám v materiálech také uvedené, že s příchodem MP3 a nových médií určených k záznamu zvuku, jsme se naučili poslouchat spíše shluky písní než vybrané kolekce, jak to bylo například v době gramofonových desek. Myslím, že ty materiály jsou dokonce pár let staré, takže vlastně ani neřeší ten současný velký boom streamovacích služeb jako je Spotify, které podle mě tenhle aspekt poslouchání hudby dovedly ještě na úplně jiný level, ale i tak v tom vidím zajímavou pravdu.
19. června 2019
5. června 2019
Informační vědci mají taky city (nejspíš)
Mám až příliš často pocit, že mi všechny dobré vzpomínky unikají. Protékají mezi prsty a pak s lusknutím navždycky zmizí. Katalyzátorem je drobnost, jednoduchá lidská interakce, která mě dokáže přesvědčit, že šťastná nikdy nebudu a díky které svět vybledne do pěti vteřin. A pak zoufale chci, aby si někdo vzpomněl, že jsem smutná, ale zároveň nechci, protože starosti a nikdo si nezaslouží starosti navíc. A hlavně mě to vrací zpátky ke středobodu mého vesmíru, který, zdá se, tvoří vztahy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)