Trávím teď hrozně moc času zavřená ve své vlastní hlavě. Povinnosti týkající se bakalářky, se mi kupí za hlavou na hromadě, na kterou ještě vědomě přidávám další věci a snažím se zoufale najít zen ve tmě jejího stínu. Nekonečný rozklad mých morálních hodnot a telepatické vlny, které se nonstop snažím vysílat do myslí přátel, rodiny a cizích lidí, aby mě uklidnili, že to jak se chovám, je v pořádku. Myslím na to, že na světě jsou věci, kterých bychom se měli bát a že nebát se ničeho popírá základní rysy lidskosti. Ale tyhle úvahy nikoho nezajímají, kór teď.
