Mám toho v hlavě spoustu, nekonečný životní seznam věcí, které bych chtěla jednou být, projektů, které bych chtěla udělat a věcí, které bych chtěla vyrobit. Občas si něco z toho napíšu na papír a ten papír pak po nějaké době najdu a zasměju se sama sobě, protože "proboha, proč jsem si kdy myslela, že by se tohle mohlo stát". Ale napadlo mě, že víc lidí víc ví a když se lidi složí, dokážou občas dělat velké věci a třeba by někdo chtěl některé moje nápady využít a doopravdy zrealizovat. A nebo taky můžu vás a sebe prostě jenom pobavit.
Mobilní osobní knihovnická appka
Znáte knihovny? A znáte Vinted? A nenapadlo vás někdy, že by bylo geniální to spojit? Představuju si to asi takhle: Každý (ehm, skoro každý) má doma menší či větší knihovničku. No a hodně lidí, kteří mají takovou knihovnu, mají rádi knihy a čtenářství. No a pak taková menší skupina lidí z té předchozí skupiny lidí ty knihy i ráda půjčuje. Já osobně patřím k těm příšerným duším, kterým nevadí, když jsou knihy zohýbané, polité a popsané, protože je to podle mě cool a dodává jim to punc jedinečnosti a takový meta-příběh. A rozumím tomu, že spousta lidí knihy spíš uctívá a nenechala by si na ně sáhnout. Ale! Pro nás, chaotic evil ohýbače rohů by mohla existovat služba, která by propojila naše knihovničky a lidé by si tak mohli půjčovat knihy mezi sebou.
Vypadalo by to jako Vinted, ale každý by měl na profilu místo oblečení nabídku knih, která je k dispozici. Stejně jako na Vinted by pak bylo v omezené míře vidět místo, kdy člověk přebývá nebo kam je ochotný knihy dopravit. V režii každého uživatele by byla i jeho osobní výpůjční doba, kterou by si nastavil. No a dál to znáte, nutné je označení volná/vypůjčená, přidaly by se možné rezervace, upomínky, pokuty, hodnocení uživatelů, abychom se mohli orientovat, komu je bezpečné knihy půjčit. A tak. A samozřejmě zdarma, protože jsme knihovníci! Pozitivní dopady vidím i na obecné vnímání knihovnické profese, protože každý by si mohl tak trochu vyzkoušet, jaké to je být knihovníkem. Achjo, fakt nebe by to bylo.
Sdílený kreativní prostor
Uznávám, že toto je idea, která se už na spoustě místech v nějaké míře uskutečňuje, ať už jde o FabLaby, různé formy sdílených dílen, zameřených na konkrétní odvětví (šití, sítotisk, Hobbylab) nebo o polytechnické dílny v knihovnách, které zažívají momentálně takový prvopočátek něčeho, čemu by se později dalo říkat boom. Nicméně nikde to není to ono, co mě nejvíc fascinuje a co bych si představovala jako ideální sdílený prostor pro rozvoj kreativity. V mém vesmíru by ideální otevřený kreativní prostor byl místem, kde by se snoubil dostatek zdrojů informačních i materiálních (teď myslím opravdu materiál a ne peníze) se stroji a technologiemi, které každý mít doma nemůže. A celé by to měli pod palcem lidé, kteří by dokázali motivovat uživatele a akcelerovat jejich nápady.
Zásadní rozdíl od již existujících dílen a prostor vidím v tom, že v mojí představě by na místě byly k dispozici jak moderní technologická udělátka jako 3D tiskárny nebo "programátorské" srandy jako microbiti nebo arduina, tak i naprosto mudlovské předměty jako akvarelové barvy, papíry, pletací jehlice a keramická hlína. Ideálně bych také propagovala kompletní otevřenost tak, aby to byl prostor i pro mezigenerační setkávání. Asi jsem moc sobecká, ale takové místo musí být přeci také pro dospělé. Pro děti se toho dělá neustále mnoho (a je to správně!) a pro dospělé jsou obvykle spíše placené služby. V momentě, kdy by takovýto prostor vznikal pod knihovnou, třeba by se mohli všem tvůrčím činnostem věnovat poměrně levně i dospělí. Uznávám, že moje vize takového místa je asi dost dětinská a zároveň nedostatečně zaměřená na děti, a tak nemá budoucnost a je třeba se držet toho, co se osvědčilo, nicméně. Bylo by to skvělé.
Anonymní kroužek pro ventilaci pocitů
Toto je jeden z nápadů, kdy vlastně nevím, jak by to šlo provést, jenom vím, že bych to čas od času potřebovala. Potřebovala bych skupinu lidí, která mě nezná a která vyslechne moje trable, které mě v tu chvíli tíží natolik, že nemůžu spát a řekne mi jenom "to bude dobré" a já jim to uvěřím, případně nabídne konstruktivní řešení. To bych rozdělila na dvě možné varianty, protože občas člověk prostě nechce slyšet pokyny, co má dělat, jenom potřebuje vědět, že jeho situace není světu lhostejná. A občas naopak potřebujeme nové nápady, jenže oproštěné od té vrstvy informací, kterou už mají o nás naši známí a která jim zabraňuje brainstormingově sypat i řešení, která třeba nedávají smysl, ale kdyby se maličko upravila, tak by už šla použít. A myslím, že by tohle mělo fungovat osobně. I když to by asi taky mohlo být na daném uživateli. Online i offline, jak kdo preferuje. A cílem by nebylo poskytovat lékařskou nebo nějakou jinou formální pomoc, jde jenom o to se na chvíli odlehčit, podívat se na všechno s odstupem, stopnout na chvíli overthinking a prostě to ze sebe vysypat.
A pokaždé obměnit skupinu lidí a rovnoměrně tak rozdělit tíhu žití.
Galerie pro lidi
Jde o to, že já vlastně za umění považuji skoro všechno, co mi přijde hezké. A galerie jsou takové komplikované formální budovy, kde se umění sdružuje. Jenže o tom, které umění se tam bude sdružovat, rozhoduje mnoho chytrých lidí a při tom rozhodování jim do cesty vstupuje spousta pravidel a myšlenek a cílů. Jenže všimli jste si, že když necháte lidi dělat si s prostorem, co chtějí, vznikají věci, které jsou často i mnohem zajímavější než většina oficiálních výstav?
A mně přijde, že by bylo děsně pěkný mít jednoduše místnost (nebo víc místností!), kde by si mohl svoje umění sdílet, kdo by chtěl. Jasně, má to svoje mouchy, ale představte si to: Provozované na základě dobrovolnictví, k dispozici rámy, podstavce, dekorace a vůbec všechno možné. Přijít a vystavovat může kdokoliv. Neomezeno minimálním počtem kusů - ne každému se totiž podaří namalovat kolekci krásných akvarelových maleb - co když mají prostě jenom jednu, která je absolutně boží? Doba, po kterou lze dílo vystavit by asi musela být nějak omezená, aby se umění trochu obměňovalo a pravidla provozu by se musela trochu zpřesnit a tak, ale jinak bych se na takové místo s radostí podívala.
A nebo: otevřená galerie jako pop-up. Třeba v parku nebo někde na veřejném prostranství. Udal by se konkrétní čas a místo, postavila se scéna a lidé by mohli přinést vystavovat své umění. A třeba ho i prodávat. Je mi jasný, že tahle modifikace čelí spoustě právním a logistickým překážkám, ale nestálo by to za to?
Tohle byly čtyři takové větší projekty, které mi nějakou dobu straší v hlavě a bude hrozně fajn je teď na chvíli vypustit, aby bylo místo na důležitější věci jako dobrovolničení a naměřování 3,5 centimetrových proužků na roušky. A taky vaření osmi hrnků čaje za den. Nicméně, občas mě napadnou věci, kterým nevěnuji tolik času na rozmýšlení a zůstanou ve velmi nezpracované formě a přitom by to mohlo být cool. Takže tady ještě nějaké ty honorable mentions:
- veřejná projekce Black Mirror: Bandersnatch s hlasováním diváků o tom, kam se bude příběh ubírat dál
- prostě a jednoduše maraton Marvel filmů (nejlíp asi třetí fáze)
- opravdu funkční a využívaná časová banka v určité komunitě
- vydat knihu na části, které by si lidé koupili a aby mohli příběh číst celý, museli by se skutečně sejít a číst své části popořadě
- kamishibai nakreslené tak, aby nemělo pouze jednu dějovou linku, kterou je možné prezentovat, ale s velkým množstvím karet, které by bylo možné libovolně dokoupit a skládat si tak svůj vlastní příběh
- nákup deskové hry s dobrodružstvím: deskovou hru by bylo možné zakoupit pouze, pokud si ji koupí také určitý počet dalších lidí, všichni by po zakoupení obdrželi svou část indície, poté, co by se lidé skutečně setkali a dali nápovědy dohromady, složili by klíč k tomu, kde se zakoupené hry nachází (pro každého jednu samozřejmě), cílem by bylo dostat náhodné lidi k tomu, aby si zakoupenou hru společně rovnou i zahráli
- prostě jenom opravdová zahradní slavnost, s květinami, světýlky, svíčkami, polaroidy, čajem, sušenkami, deskovými hrami, tancem, zpěvem, hudebními nástroji a tak
Myslím, že je to všechno, na co jsem schopná si vzpomenout. A doufám, že v budoucnu mě ještě spousta takových nerealizovatelných věcí napadne a že se někdy seberu a něco z toho i přes všechny okolnosti udělám. Sice si pak zase určitě budu všem mým kamarádům stěžovat, že jsem si toho naložila moc (i když to nikdy není moc) a že mě psaní mailů baví mnohem míň, než jsem čekala a že už chci, aby to bylo hotový. Ale nakonec jsou to ty momenty, na který se vzpomíná. Třeba zrovna teď, když se nic jiného ani dělat nedá. Určitě mi napište, jaké bláznivé nápady máte vy a můžeme začít spřádat plány, zatímco žehlíme látky a prokrastinujeme při snaze napsat seminárky. A pokud víte o tom, že některá z věcí, které jsem tu zmínila, už někde nějak existuje, tak mi prosím taky dejte vědět, to by mě moc zajímalo.
"Držte se" poslední dobou vídám skoro v každém mailu a přišla jsem na to, že se mi to hrozně líbí, protože to zní, jako by si pisatel uvědomoval, že v takovéhle době je občas nejtěžší udržet se nějak pohromadě a funkční a že to je vynaložená síla navíc a že to není nikdy jednoduchý. Netuším, jestli je tohle ten původní význam, tak se kdyžtak omlouvám, za opakování očividného. Každopádně je to milé.
Tak se držte a přeji co nejmíň vtíravých apokalyptických myšlenek,
Šárka
Žádné komentáře:
Okomentovat