25. srpna 2019

Záhlaví

Ohromnou výhodou toho, že máte blog, o kterém ví zhruba pět lidí, je možnost psát bez skrupulí egoistické články. Jako naposledy ten o mých playlistech a tak. Ale dneska to je spíš o vizuálnu. Nijak se netajím tím, že mám ráda věci, které jsou na pohled hezké - i když kdo vlastně nemá, že? Nicméně, nejen z tohoto důvodu mi vždycky záleželo na tom, aby se mi líbil vzhled mého blogu (jsme zase u  toho - kdo ne, že? ale víte jak to myslím, jsem občas puntičkář). Potřebuji mít kolem sebe pěkně, abych v sobě vůbec našla motivaci psát a udržovat to tu. A protože jsem vybíravá a zároveň nevzdělaná v počítačovém designu a grafice, strávila jsem v minulosti třeba i hodiny promarněného času snažíc se přijít s něčím, co nebudu mít potřebu opravit po prvních pěti dnech. 

Když jsem se v listopadu definitivně rozhodla, že blogování tak úplně nepověsím na hřebík, povedlo se mi přijít nápadem vytvořit si záhlaví s fotkami z Instagramu. Protože ač si připadám ohledně toho provinile, Instagram mě baví, baví mě fotky a baví mě mít fotky z Instgramu i jinde - třeba na blogu. A měla jsem i ušlechtilé tendence vytvořit něco jako návod, jak si takové záhlaví pořídit také, jenže jsem přišla na to, že už si moc nepamatuji podrobnosti toho, jak jsem k tomu vlastně došla a také, že je to celé  jednoduše widget z této stránky, a že s minimem znalostí html a css (a vlastně i bez toho, pokud se spokojíte s tím, jak to vypadá samo o sobě) to pravděpodobně každý zvládne lépe než já. Ale protože nechci být úplně líná (a taky chci sama sobě nalhat, že tenhle příspěvek má alespoň trochu smysl), tak tady je screenshot, který vydá prakticky za celý návod. 



14. srpna 2019

Akademický svět

O článku s tímto námětem jsem přemýšlela hodně dlouho. Nikdy jsem ale nečekala, že bych se skutečně mohla dostat k jeho napsání, protože podobných nápadů už jsem měla plno. Příspěvek o tanečních, o autoškole, o tom, proč už nejezdím na dětské tábory (i když ten jsem vlastně skutečně napsala, nakonec jsem ale usoudila, že jsem ho napsala z nesprávných důvodů, takže se nikde nikdy neobjevil), o maturitním plesu, o tom, jak jsem si dělala certifikát z angličtiny, o maturitách. A o vysoké. Trochu to byl důvod, proč vůbec vznikl tenhle blog a ten první příspěvek, který je poněkud trapný (ale psala jsem ho o půlnoci uprostřed zkouškového, takže to mě snad trochu omlouvá). Ale vysoká je prostě trochu jiný a zároveň podivně povědomý vesmír a když se člověk ocitne v jiném vesmíru, má podle mě přirozenou touho o tom referovat.